Při natáčení nových dílů Ano Šéfe! navštívil Zdeněk Pohlreich střední odborné učiliště, kde chtěl mladé kuchaře motivovat k jejich profesi a stát se inspirací. Co se událo ale nečekal nikdo. Mladý učeň Pavel B. za “šéfem” zašel a snažil se omluvit z výuky, protože prý musí na policii. Rýpavý Zdeněk Pohlreich z něj nakonec před kamerou vymámil celý příběh a ostuda je na světě.

Řetízek dal do špatného hrníčku, teď je proti své vůli hvězdou – původní video

Odkaz na celou epizodu pořadu Ano Šéfe s hrníčkem – http://play.iprima.cz/ano-sefe/ano-sefe-vi-2-uciliste-trmice 

Scéna s klukem a řetízkem je v čase 33:30

“Slyšel jsem hluk a omylem jsem to dal do jiného hrnku,” tvrdí mladík Zdendovi.  “Ale vždyť jsi mě říkal, že jsi to ukradl, ty pako. Ty jsi to neukradl?” diví se Pohlreich. “Ne,” odpovídá mladík. “Já jsem ho omylem, šéfe, já se moc omlouvám, že jsem vám kecal, že jsem ho dal do jiného hrníčku,” pokračuje Pavel. Po dalších otázkách, zda doopravdy řetízek vzal z něj vypadne: “Ale to by byla krádež, to bych babičce nikdy neudělal.” “Mně je stydno za Tebe,” končí debatu zmatený Pohlreich, netušíc co bude následovat.

Video se během několika dní stalo hitem internetu a vznikla na něj spousta parodií a koláží. Ty nejlepší najdete níže. Z celého videa je patrné, že je mladík “jednodušší” a proto je celá věc trošku nešťastná. Český internet si však servítky nebere.

Zlatý řetízek z Ano Šéfe baví český internet

Hitler hledá řetízek v jiném hrníčku – video

Přepis videa na závěr:

Ž: “Šéfe, já musím jít pryč.”
P: “Co jsi říkal?”
Ž: “Že musím jít pryč, prosím.”
P: “Počkej, počkej to mi vysvětlíš ne?”
Ž: “Jak vysvětlíš?”
P: “Stoupni si o schod níž, já se nemám chuť koukat, mě bolí za krkem z tebe. Jo.”
Ž: “Já musím odejít pryč.”
P: “Proč by si měl chodit pryč?”
Ž: “Mám… mám nějakej problém. No.”
P: “Jakej máš problém?”
Ž: “To nemůžu říct.”
P: “To mi řekneš. Že máš nějakej problém není žádná… žádnej argument. Jako jak? Co je? Co jsi proved?”
Ž: “No vzal jsem něco babičce no.”
P: “Co jsi říkal?”
Ž: “Že jsem něco vzal babičce no.”
P: “Co jsi vzal babičce?”
Ž: “To nemůžu říct.”
P: “Já to chci slyšet od tebe.”
Ž: “No řetízek jsem ji vzal no. ”
P: “Zlatej?”
Ž: “No. Jak to víte?”
P: “No nevim, kdyby to byl řetěz na vrata, tak by si ho asi nekrad. Takže si ukrad… ukrad si zlatej řetízek ty hovado a co jsi s ním udělal? Prodals? Takžes ho vodnes někam do zastavárny jo, vzal sis za to peníze. Fakt? A teďka jdeš kam jako?”
Ž: “Na výslech.”
P: “Ty jdeš na policii?”
Ž: “Možná se vrátím ještě.”
P: “Babička tě jako udala na policii, že si ji ukrad zlatej řetízek. Kolik si za něj dostal?”
Ž: “Částku už nevím.”
P: “Nevíš? Tak to víš jestli to byl milion nebo dva ne?”
Ž: “To ne. Míň.”
P: “Míň jo? Škoda viď? A co jsi udělal s těma penězma. Automaty? Fet? Chlast? Co jsi s tím udělal, co jsi s tím udělal mi řekni?”
Ž: “Chtěl jsem si něco koupit. Něco do školy.”
P: “Co do školy?”
Ž: “Nějaký sešity do školy a takovýty.”
P: “Kecáš vole!”
Ž: “Nekecám šéfe, nekecám. Přísahám bohu.”
P: “Seš eso. Takže teďka jdeš na policii jim tam vysvětlit to nevysvětlitelný.”
—————————————-­—————————————-­—
P: “Tak mi vyprávěj o tom tvým dramatu, jak to dopadlo.”
Ž: “Dopadlo to tak šéfe, že jsem to dal omylem do jinýho hrníčku. Oni mi volali, oni mi volali.”
P: “Co jsi vomylem dal kam? Do jakýho hrníčku?”
Ž: “Omylem SI, ten řetízek jsem dal omylem do jinýho hrníčku.”
P: “Ten co jsi ukrad, jsi dal omylem do jinýho hrníčku.”
Ž: “Jo.”
P: “Já ti vůbec, ale nerozumim.”
Ž: “No protože já jsem tam slyšel, někdo tam šel po schodech a slyšel jsem hluk a omylem jsem to dal do jinýho hrnku a pak mi volali, pak mi volali že…”
P: “Kdo ti volal?”
Ž: “Strejda. Že mi volal, že se našel. No, tak jsem šel ještě jednou, ještě jednou ve tři hodiny druhej den vodpoledne na policii, tady v Ústí na Střekově.”
P: “Ano.”
Ž: “Sepsali se mnou prokotol a uzavřeli to už no. Že se to našlo a že všichni se mi omluvili, jak babička, táta, strejda, kamarádi…”
P: “Ale vždyť jsi mi říkal, že si ten řetízek ukrad ty pako? Neukrad?”
Ž: “Ne. Já jsem ho omylem, šéfe… se omlouvám, se vám moc omlouvám, že jsem vám kecal. Dal jsem ho omylem, dal jsem ho omylem do jinýho hrníčku, slyšel jsem hluk, no tak jsem ho strčil do jiného hrníčku.”
P: “Ty jsi slyšel hluk…”
Ž: “No…”
P: “To je jak pohádka od pana Majera ty vole. Hele, ty, ty jsi slyšel hluk kde?”
Ž: “No, že někdo šel po schodech.”
P: “Takže ta story je taková, že ty jsi přišel, chtěl si ukrást ten řetízek?”
Ž: “Hned jsem zároveň slyšel hluk.”
P: “Takže tě vyplašil někdo při tom činu. Jo?”
Ž: “Nějak tak no.”
P: “Takže sis říkal, tak to hodím zpátky.”
Ž: “Ale omylem do jinýho hrníčku.”
P: “No to už sis to moh rovnou nechat ne?”
Ž: “To by byla krádež, já bych to babičce neudělal tady to.”
P: “Ale dyť jsto šel ukrást ty vole. Nebo ne?”
Ž: “No nechtěl jsem to ukrást. Ale…”
P: “Chtěl nebo nechtěl?”
Ž: “Nechtěl. Babičce bych to neudělal.”
P: “Takže s tím řetízkem jsi dělal co, kdyžs to dával do toho jinýho hrníčku.”
Ž: “No volali mi, že se našel.”
P: “To máš… to je tvoje druhá varianta tohle?”
Ž: “Pak jsem jednal s tátou vo tom, tři hodiny, čtyři hodiny, mi vrtal do hlavy, kde je ten řetízek. A pak jsem mu taky řekl pravdu. Ne teda, že to řek strejda, že se našel ten řetízek. To je jako můj prastrejda a strejda mýho táty. Chápete to? Že to je můj prastrejda?”
P: “No nemůžu úplně říct, že bych to chápal.”
Ž: “Kdybyste byl jako můj strejda, prastrejda.”
P: “Ježíš, to bych to úplně, to snad ani nemusí bejt…”
Ž: “Já vám to dávám jenom příklad. No a můj táta by váš byl, jako pravej synovec.”
P: “Jo takhle.”
Ž: “No takže byste zavolal mýmu tátovi. Pane šéf, ale nesmějte se prosím. Já vám to říkám jenom příklad.”
P: “Jo jasně.”
Ž: “No kdyby ste byl jako strejda mýho táty a můj prastrejda, tak byste mu to zavolal a byl ste by taky v klidu. Úplně rudej jste.”
P: “No protože se musím smát, ty vole. Mě je stydno za tebe.”
Ž: “Ale ne vy jste dobrej.”
P: “Myslíš, že jsem oukej?”
P: “Chlapče, chlapče, chlapče…”
Ž: “Jo. Vy ještě vydržíte tak 20 let.”

Máte další zajímavá videa a obrázky s klukem, co ukradl řetízek? Neváhejte je poslat do diskuze!